6. října 2013 - vinařské stezky

Na asi poslední letošní plánovaný cyklovýlet se nás u vlaku do Brna sešlo devět. Se spoustou dobré nálady a vidinou dobrého burčáku jsme dorazili do Podivína. Hned po vystoupení z vlaku a prohlídce okolí jsme se vydali na plánovanou trasu. Ta nás zavedla nejprve do Velkých Bílovic. Po prohlídce města při pomalé jízdě jsme se ponořili mezi vinice. Neodolali jsme pohledům na zrající hrozny a mnozí je ochutnali. Po zastávce u místní kaple Na Hradišťku byl dalším cílem nejvyšší bod naší cesty, obec Vrbice. Útulné infocentrum i malebné vinné sklípky v nás probudili hlad a tak následovalo malé občerstvení. Poté jsme přes Kobylí vyjeli polní cestou k rozhledně Kraví Hora u Bořetic. Ta byla postavena v roce 2006. Dále nás zaujal i v celé České republice nejníže postavený lyžařský areál v Němčičkách a nedaleká bobová dráha. Ta však byla k naší velké lítosti mimo provoz. Po Horních Bojanovicích a Velkých Pavlovicích byla dalším bodem naší cesty rozhledna Slunečná na stejnojmenném vrchu. Milým překvapením zde pro všechny bylo i infocentrum, vinný sklípek a občerstvení. A pak už nezbývalo mnoho do našeho cíle, do Zaječí. Cestou jsme však nevynechali další vinný sklípek a konečně ochutnali i burčák. Některé z nás ještě zlákala v roce 2012 postavená rozhledna Maják na Přítlucké hoře. Na celé trase jsme se setkávali se srdečností místních vinařů. A protože jsme nemohli odmítnout jejich pozvání na příští rok, určitě se sem naplánuje opět jednodenní výlet. Domů jsme se vrátili až večer s pocitem hezky prožitého dne na kolech. Počasí  mohlo být lepší, ale i tak se bylo na co dívat. Celkem jsme najeli cca 55 km.    

Láďa R.                                                                                                         Fotky jsou zde           

18. října 2013 - posezení U Mostu

Mezi 25 – 30 se nás sešlo v pátek po 17. hodině v kavárně U Mostu. Do půl sedmé probíhala volná zábava. Poté, po příchodu Jardy, byla vyhlášena anketa o nejúspěšnější akce uplynulé sezony. Její výsledek je uveden níže. Asi od osmi hodin se začalo i tancovat za hudebního doprovodu pana S., který neměl svůj nejlepší den. Po půl jedenácté jsme se rozešli.

Petr V.                                                                      Fotky jsou zde

20. října 2013 - okolo Melechova

Dopoledne v 10 h se nás sešlo u Ostrova 7 cyklistů, počasí vypadalo celkem dobře, vyrazili jsme po hlavní silnici do Okrouhlice a už cestou jsme odkládali svršky, protože sluníčko začalo hezky hřát. Pokračovali jsme cyklostezkou do Babic, k Ředkováku, do Broumovy Lhoty, Závidkovic, Dolního Města, Loukova. Když jsme stoupali serpentinami od Loukova k Lipnické Dobré Vodě, malíř podzim nám nachystal tak překrásnou paletu barev, do které oblékl kouzelnou krajinu Ledečska, že jsme až tajili dech. Nahoře na kopci nám Láďa ukázal Vysokou, ale byl trochu opar, takže Borovský kostelík jsme neviděli. Ale za dobré viditelnosti prý vidět je. V Rejčkově jsme odbočili na červenou turistickou značku a vyšlápli na Rohuli – také místo, kde by člověk obklopen lesem a tichem mohl strávit daleko delší čas, než byl určen nám. Neminuli jsme Čertův kámen, ,,rozhlednu“ na Melechově, Melechovskou studánku, která byla kousek po žluté od rozhledny – nabrali jsme si tam křišťálově čistou vodu krásně tvarovaným keramickým hrnečkem, který byl připraven pro žíznivé pocestné. No a nemohli jsme vynechat vrchol Melechov 715 m n m. – nejvyšší vrchol v oblasti Ledečska a Světelska v okrese Havlíčkův Brod. Pak jsme se příjemně svezli do Koutů, kde jsme se podívali na rekreační středisko, rybník a Láďovu chalupu, kde s rodiči jako chlapec bydlel. Pak mírné stoupání do Horní Paseky a pozdnější oběd v restauraci Na Vršku. Tady jsme nebyli s cyklisty poprvé, prostředí fajn a jídlo též. Dokonce jsme seděli venku na polštářky vystlaných židličkách. Tady jsme se rozhodli, že sjedeme do zatopeného městečka Zahrádka, k vodní nádrži Švihov na Želivce. Vyjeli jsme směrem na Kaliště, zajeli jsme ještě kousek lesem ke Křižné studánce, kde se každoročně pořádají poutě ,,U studánky“. Je tam kaplička, masivní lavice pro poutníky a studánka, ale voda bohužel netekla. Za chvíli už jsme byli V Horách a svištěli si to serpentinami k Zahrádce. Museli jsme zastavit, abychom se pokochali nádhernými výhledy na tu naši členitou, dech beroucí a námi milovanou zemičku. Prošli jsme se kolem kostela sv. Víta, jehož okolí upravují, podívali jsme se k vodě a druhému objektu, co zůstal nedotčen – a to byl tamní hřbitov. Jen pro upamatování se, městys Zahrádku zatopili v roce 1976. Není už tak jednoduché představit si tam život, dnes na místo domů krajinu pokryly poměrně vzrostlé stromy. Kdo by chtěl navštívit tento nezapomenutý kout – má možnost se zúčastni slavnosti Dušiček 26. 10. ve 14 h.

Ze Zahrádky jsme pokračovali přes Kamennou Lhotu, Bojiště do Ledče nad Sáz., odkud jsme chtěli už dojet vláčkem domů. Ale bohužel pan průvodčí nebyl naladěn na stejnou vlnu a odmítl nás 6 cyklistů (Eliška se vracela dřív) s bicykly vzít do vlaku, že prý už veze kočárek a nevešli bychom se. Byl neoblomný, takže Láďa vrátil v pokladně lístky a šlápli jsme do pedálů. Celkem svižně jsme po hlavní silnici přes Vilémovice dorazili do Světlé a stihli osobní vlak do Brodu. Výlet končil kolem šesté na pivku  U Kroupů, myslím, že se vydařil a nám zůstaly krásné vzpomínky na podzimní krajinu a dobrý pocit z ujetých 75 kilometrů na kole.

Eva F.                                                                        Fotky jsou zde

27. října 2013 - Křemešník

V neděli v 10 h se nás sešlo u Ostrova 8 cyklistů, vydali jsme se na plánovanou trasu na Křemešník. Po hlavní silnici jsme dojeli do Šmolov, odtud na Lípu, Dobrohostov – tady nám Láďa ukázal torzo stromu u silnice, na kterém byla žlutá turistická značka a jehož korunu, která spadla na dráty, celý den v práci s kolegy odklízel. Jeli jsme dál na Úsobí, Skorkov, Zbinohy a Větrný Jeníkov, Šimanov, Zbilidy a Opatov. Na trase jsme několikrát zastavili, aby nám Láďa mohl ukázat kam všude můžeme dohlédnout a co zajímavého vidíme. Popsal nám to vždy docela přesně, on prostě zná a ví. Viditelnost byla opravdu dobrá, jen sluníčko mělo absenci, přesto jsme si to užívali. A už nás čekalo jen pár kilometrů přes Jankov na poutní místo Křemešník. A jak jsme dojížděli křemešnickými lesy k vrchu Křemešník, uvítalo nás sluníčko.

Prohlídku jsme začali na rozhledně Pípalce, 765m n. mořem, postavené v r. 1993, na jejíž vrchol vede asi 200 schodů. Rozhled byl nádherný, nejprve nás upoutal kostel Nejsvětější Trojice obklopen kol dokola lesy, pak blízké i vzdálenější body – Hrad Lipnice, Žďárské vrchy, Železné hory … Před vstupem na rozhlednu jsme se rozdělili na dvě poloviny, 4 cyklisté se vraceli po vlastní ose zpět do Brodu, proto se šli nejprve občerstvit do restaurace, my ostatní jsme pohodově užívali a vnímali atmosféru a klid posvátného místa.

Obešli jsme si okolí kostelíka s ambity a dvěma kaplemi. Dovolím si kratičkou pověst, která se váže k jeho vzniku. Pelhřimovský měšťan Matouš spadl v r. 1555 do stříbrného dolu a učinil slib, že vyvázne-li z jámy, postaví na vrcholu kopce kapli ke cti Nejsvětější trojice. To také splnil a v 1. pol. 18. stol. se kaple proměnila v kostelík. Z druhé strany jsme se  podívali na  Kalvárii, Větrný zámeček ,,U sedmi havranů“ a scházeli dolů krásnou lesní křížovou cestou k zázračné studánce, jejíž voda protéká stříbronosnými rudami a je slabě radioaktivní. Ale voda bohužel netekla. Stejnou cestou jsme se vrátili k vrcholu, kde křížová cesta končí Božím hrobem v malé jeskyni. Kousek pod vrcholem je také mírná sjezdovka, kam lákali návštěvníky na projížďku v motokárách. Láďa měl chuť to zkusit, ale nakonec vyhrála káva v restauraci.

Po vskutku velké turecké kávě jsme se rozloučili s Křemešníkem, který si mnoho lidí zamilovalo a předává tuto lásku svým potomkům. Na další cestu jsme vyjeli směrem na Pelhřimov, minuli odbočku ke Stříbrné studánce – další důvod navštívit znovu Křemešník -  a odbočili na Lešov. Pokračovali jsme na Čejkov, Chrástov, do Horní Cerekve jsme dojeli kolem čtvrté hodiny. Stihli jsme na nádraží jedno pivo a s posunem času jsme už za šera odjížděli přímým osobním vlakem do Brodu.

Poslední cyklovýlet se vydařil, užili jsme sluníčka a našlapali 59 km.

Eva F.                                                   Fotky jsou zde

28. října 2013 - Blansko

Na státní svátek (28.10.) Jana H. naplánovala cyklovýlet na jižní Moravu. Na nádraží v 6:00 se sešly dvě cyklistky a já. Vlakem jsme jeli do Blanska s přestupem v Brně. V Blansku jsme obhlédli zámek – Městské muzeum. Pak jsme vyrazili směr Skalní mlýn. Za lanovkou na Macochu jsme nedbali cedule zákaz vstupu a projeli jsme po cestě tvořenou kamennou drtí celý Moravský kras až k obci Sloup (Sloupsko-šošůvské jeskyně). Zde jsme po obhlédnutí místního kostela vyrazili k obci Veselice, nad níž je rozhledna Podvrší. Po výhledech z výšky na okolní krajinu jsme pokračovali přes Petrovice k zámku Rájec, dále na Černou Horu, kde jsme si v pivovarské restauraci dopřáli „svátečního“ oběda. Posilněni jsme pokračovali na Žernovník, Malou Lhotu, kde jsme ze silnice sjeli na cyklotrasu 5197 podél Malolhotského potoka. Polní a úvozové cesty byly po nočním dešti rozbláceny, takže se nám kola občas smekla jako na ledu. Smekání kol a občasné obcházení bahnitého terénu nebylo nic proti přejíždění brodů potoka. Těch bylo asi 6-7a tak jsme se nevyhnuli „mírnému“ namočení bot. Dalším nevšedním zážitkem bylo, když proti nám na cyklostezce hnal bača stádo ovcí a koz. Po dosažení obce Skalnička jsme vjeli opět na silnici a přes Drásov jsme dojeli jen mírně unaveni a o to více zabahněni do Tišnova. Ujeto 70 km.

Václav T.                                                                             Fotky jsou zde