květen 2013
středa 1. května 2013 - na rozhlednu Mařenka
Oslavit první májový den na kole se rozhodla třináctka příznivců cykloturistiky. Po přesunu vlakem do Jihlavy jsme se vydali po cyklotrase přes Helenín až pod Petrovice. Tam došlo i k jedinému defektu. Po opravě Jirkova kola jsme všichni ta svá vytlačili přes louku k petrovickému kostelu. Potom již po silnicích i lesních cestách nás Láďa dovedl až k zámečku Alej. U něho pod rozkvetlou třešní došlo i k hromadnému prvomájovému políbení. Odtud už to k rozhledně Mařenka nebylo daleko. Posledních 200 metrů jsme vytlačili a pak už zbývalo jenom 156 schodů na rozhlednu. Po jejich zdolání se nám otevřel krásný pohled do krajiny. Bylo sice mlhavo, ale i tak výhledy stály za tu cestu. A potom už jen dolů k sádecké restauraci na oběd. Zbývajících 10 km do Třebíče uběhlo velmi rychle. Rychlíkem i přeplněným osobákem jsme se vrátili do HB. Zhodnocení ujetých 70 km proběhlo U Kroupů. Byl to krásně oslavený prvomájový den.
Petr V. Fotky jsou zde
středa 8. května 2013 - rozhledny Bohdanka, Kaňk
Ve sváteční den 8.5. se nás krátce po osmé vydalo celkem 18 na další výlet. Po pár kopečcích nás v Lučici zaujalo nové odpočívadlo i s cyklonářadím. Po projetí Malčína, Zboží a Sázavky jsme se dostali pod nepříjemný kopec do Ovesné Lhoty. Všichni ho zvládli bravurně, jenom Martin na „lehokole“ měl trochu problémy. V Číhošti jsme se zúčastnili zahájení jejich akce „Po stopách pátera Toufara“. A pak již jsme se vydali k rozhledně Bohdanka nad Bohdančí.
Pokocháni pohledy na krásně barevnou krajinu jsme pokračovali do Zbraslavic na oběd. Další zastávkou byly trosky hradu Sion. Mezi lány rozkétající řepky i loukami plnými žlutých pampelišek jsme po další chvilce dorazili do Kutné Hory. Projeli jsme okolo chrámu Svaté Barbory a pak už zbývala pouze třešnička na dortu – výjezd k nové rozhledně na Kaňku. Po troše bloudění jsme ji našli. Je to naše asi nejmodernější kamenná rozhledna s výtahem a restaurací na vyhlídkové plošině. V pohodě jsme stihli i vlak s přepečlivou paní průvodčí a tak jsme mohli opět U Kroupů dnešní výlet úspěšně zakončit i zhodnotit ujetých 84 kilometrů. A to celé bez defektu.
Petr V. Fotky jsou zde
pátek 10. května - neděle 12. května 2013 - za májovým Chebskem
Za májovým Chebskem vyrazilo v brzkých ranních hodinách v pátek 10. května 2013 vlakem sedm odvážných, jež se nezalekli předpovědi počasí. Celou cestu pršelo a i největší optimisté už přestávali doufat v lepší zítřky. Vymýšlel se náhradní program, aby se nakonec ukázalo, že zcela zbytečně. Posilněni vydatným obědem jsme se vydali na prohlídku města Cheb, ležící na řece Ohři, které odedávna patřilo k nejvýznamnějším městům zemí české koruny. Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, Špalíček, Pachelbelův dům, Kostel sv. Mikuláše a sv. Alžběty, Chebský hrad dokazují jeho výsadní postavení.Po velmi milém přijetí členy KČT Cheb nasedáme ve tři hodiny na kola. Prvním zastavením byla nejprobádanější a nejmladší sopka na území Česka Komorní hůrka. Následovaly Františkovy Lázně s ochutnávkou Glauberových pramenů a lázeňských oplatků, hrad Seeberg, Libštejn a návrat podél státní hranice s malou zastávkou a Láďovou nostalgickou vzpomínkou v Horní Hraničné, což bylo místo, kde sloužil základní vojenskou službu. (tachometr: 42 km)
Sobotní vyjížďku k nejzápadnějším místům Česka jsme započali v Aši vydatnou snídaní. Potom vyrazili cestou necestou až k nejzápadnější zaniklé obci Újezd. Vyfotili se v nejzápadnějším místě naší republiky a dojeli na trojmezí. Následoval náročný, ale velmi zábavný přejezd Bavorskem a Saskem. Vaškovi kvízové otázky i v nejtěžších chvílích dokázaly vyloudit úsměv na našich tvářích. Výstup na nejzápadnější rozhlednu Háj u Aše prověřil nejednoho z nás. Zjištění, že jsme teprve v polovině naplánované sobotní trasy, ale bylo zničující. Sílu nám dodal oběd u Tří Lipanů. Potom jsme se ještě na chvilku vrátili do Německa a projeli lázeňským městečkem Bad Brambach. Prohlídka hradu Vildštejn byla dalším zajímavým zastavením. Někteří z nás zde navázali nová přátelství. Poslední třešničkou na dortu byla národní přírodní rezervace SOOS, nejvyhledávanější evropská geologická lokalita. (tachometr: 90 km)
Nedělní slunečné ráno nám ukázalo Chebsko v plné své kráse. Na doporučení ostatních jedeme podél řeky Ohře k Vávrově lávce. Poté k vesnické památkové rezervaci Doubrava, kde se nachází největší chovná stanice arabských plnokrevníků v Česku. Hrázděné statky a domy chebského typu nás svojí historickou atmosférou úplně okouzlily. Další neméně zajímavé překvapení nás čekalo na poutním místě Maria Loreta „místo smíření a setkávání“ S trochou štěstěny jsme mohli vidět Svatou jeskyni s Černou madonou, kostel a zvonici. Ještě malé zastavení na zámku ve Starém Hrozňatově, aby naše putování mohla zakončit letecká prohlídka klášterního městečka Waldsassen. (tachometr: 45km)
Návrat domů jsme si zpestřili vyhlídkovou jízdou přes Ústí nad Labem. Únava a spokojenost byla vidět na každém z nás. Prožili jsme nádherné tři dny, za které patří poděkování Láďovi, počasí a v neposlední řadě všem, protože byli skvělí, tolerantní a s humorem a nadsázkou se vyrovnali s bojovými podmínkami.
Eva D. Fotky jsou zde
24. - 26. května 2013 - Hostýnské a Vizovické vrchy
Po celý rok plánovaný cyklovýlet Přes Hostýnské a Vizovické vrchy se stal v pátek 24. května 2013 skutečností. Nejprve nás čekala dlouhá cesta vlakem do Hulína, kde jsme poprvé šlápli do pedálů a měli před sebou rovinatý úsek až do Bystřice pod Hostýnem. Malebná vesnička Rymice s větrným mlýnem holandského typu a dobovými chaloupkami dokumentující život hanácké vesnice nás načisto očarovala. V Holešově jsme se zastavili u Kostela Nanebevzetí Panny Marie, barokního zámku Holešov s rozsáhlým parkem francouzského typu a malou hvězdárnou. Následoval oběd v Bystřici pod Hostýnem a směle jsme vyrazili zdolat první stoupání, které podle plánů mělo být nejnáročnější z celého výletu. Jak jsme se mýlili. Svatý Hostýn, významné mariánské poutní místo s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, dřevěnou křížovou cestou Dušana Jurkoviče, rozhlednou a vodní kaplí s pramenem zázračné uzdravující vody bylo odměnou za vynaložené síly. S rukama na brzdách jsme sjeli do vesničky Rusava a pak už spěchali do hotelu na večeři. Luxusní ubytování, výborná kuchyně a relaxační centrum předčilo naše očekávání. Velmi milé překvapení nám připravili kamarádi, kteří nás přijeli navštívit. (tachometr: 65 km). Sobotní ráno bylo natolik uplakané, že jsme odjezd posunuli a zkrátili naplánovanou trasu. Třicetsedm metrů vysoká ocelová rozhledna Vartovna byla našim prvním zastavením. Dále město Vizovice proslulé tradicí pálení slivovice s barokním zámkem. Bohužel smutný dojem na nás udělaly Slušovice a jeho chátrající objekty, které byly pýchou „kapitalistického městečka“. (tachometr: 55 km). Nedělní kilometry doprovázelo sluníčko a hlavním cílem tohoto dne byly největší moravské lázně Luhačovice. Ochutnávka minerálních léčivých pramenů Vincentka a jedinečnost architektury Dušana Samo Jurkoviče byly tečkou devatenáctého ročníku cykloturistické akce. (tachometr: 45 km). Hostýnské a Vizovické vrchy svým nekonečným stoupáním do nadmořské výšky o málo větší než Vysočina a prudkým klesáním do údolí zůstane v paměti každého z nás. Tak jako okouzlující pohled do krajiny, který nás naplňoval němým úžasem. Na závěr si půjčím Petrova slova, protože přesně vyjadřují moje pocity. A kdybych měla na hlavě klobouk, tak smeknu před výkony všech, kteří statečně metr po metru, kilometr po kilometru zdolávali jednotlivé úseky, jejichž náročnost nikdo z nás nepředpokládal.
Eva D. Fotky jsou zde