červen 2013

8. června 2013 - osmistovky Žďárských vrchů 1.část

Dlouho uskutečňovanému plánu č.1, podívat se na sedm ze třinácti osmistovkových vrchů na Žďársku, přálo počasí. Byl krásný teplý den.

Nás, co jsme měli chuť a čas, bylo šest. Vlakem jsme jeli do Ždírce nad Doubravou, kde na nás, k našemu překvapení, čekali ještě další dva kamarádi, Jana s Milošem. Přes Krucemburk a Vojnův Městec jsme dojeli  do obce Nová Huť. Ta byla v zimě v r. 1944- 45 jedním z hlavních center partyzánského hnutí na Vysočině (brigáda mistra J.Husa). Nedaleko se nacházel první osmistovkový  Šindelný vrch - 805m. Cestou k druhému vrchu, k Žákově hoře - 809m, jsme zastavili u Stříbrné studánky -  pramene řeky Svratky. Zde jsme dočerpali zdravé tekutiny. Poté nás čekal další vrch, Devět skal - 836m. Po vyšplhání na vrchol jsme se mohli porozhlédnout po okolí, vytvořit společné foto, nasvačit a hurá k Lisovské skále - 801m. Zdolávání vrcholků nám šlo rychle a proto jsme radostně vyrazili k Malinské skále - 817m. Cestou jsme ještě odbočili vpravo  k vrchu Křovina - 809m. Asi ve 13hod. jsme dorazili do Kadova, abychom se posilnili na poslední vrchol naší výpravy. Přečkali jsme zde přeháňku a za mírného, teplého deště jsme vyrazili přes Fryšavu na  poslední vrchol Křivý Javor -  824m. Zde jsme zjistili, že zde žádný javor není. Proto zde byl v roce 2004 vysazen nový. Cesta do Žďáru n/Sázavou přes Tři studně, Sklené a Vysoké byla konečnou pro naše putování. Trasa měřila 70km a patří velké poděkování Jardovi a Láďovi, že ji zorganizovali a nám se moc líbila. Ze Žďáru do Havlíčkova Brodu se někteří vraceli vlakem, někteří na kolech.

Žďárské vrchy mají své kouzlo. Ukazují nám to přírodní krásno nejen v zimě  v běžkařských stopách, ale i v jarním čase.

Jana P., Láďa R.                                                      Fotky jsou zde

15. června 2013 - na Okoř a Říp

V sobotu časně ráno jsme se vlakem vydali směrem k Praze. Po krátkém přesunu na Václavské náměstí jsme využili (snad všichni poprvé) pražského metra. Nastupovali jsme ve stanici „Muzeum“. Někteří z nás měli obavy z přepravy kol po eskalátorech, ale tyto obavy záhy vystřídala spíše zábava z toho, jak nám to všem šlo. Musím také zmínit i to, že jsme pěkně vytočili místní dispečerku, která jistě měla klidné ráno, do té doby než přicestovali cyklisté z Vysočiny.

Celou cestu jsme tak začali v Praze Dejvicích. Po přejetí části frekventované ulice „Evropská“ jsme zamířili na Okoř. Bylo krásně pod mrakem a teploty ideální, a proto nám nevadilo ani mírné stoupání za Prahu. Na Okoři jsme se posilnili z vlastních zásob a po krátkém terénním úseku chtěli překonat rozvodněný Zákolanský potok. Někteří z nás byli ochotni zout boty a přebrodit, ale nakonec jsme dali na radu Ládi  a pokračovali po silnici na slovanské hradiště Budeč s románskou rotundou. V Otvovicích jsme poobědvali a pokračovali přes Kralupy n/Vlt. Zahrady a celý zámek ve Veltrusech byl kvůli povodním uzavřen. Při cestě kolem Vltavy jsme měli možnost vidět, kam až dosahovala voda při nedávných povodních. Začalo nám krásně svítit sluníčko a my byli rádi, že většina cesty byla po rovině. A tady jsme již mohli blíže vidět horu Říp. Na jejím úpatí jsme se zastavili u hřbitova zvířat a po vystoupání těsně pod Říp většina z nás odložila kola a pěšky zdolala zbytek stoupání. Odtud byly nádherné výhledy do okolí. Po zaslouženém občerstvení jsme pokračovali na cestě k Labi. Vyzkoušeli jsme cyklotrasu vedoucí těsně podél řeky. Vzhledem k povodním jsme měli obavy, jestli bude průjezdná. Tady jsme viděli, jakou spoušť dokáže napáchat voda. Museli jsme překonat několik překážek v podobě spadlých stromů, bahna i vody, která tu po povodni zůstala. I přesto jsme celou cestu zdolali a v pořádku, po 94 km, přijeli do Mělníka. Odtud byly pěkné výhledy na soutok Labe s Vltavou i okolí. Oba vlaky, kterými jsme jeli, jsme stihli jen tak, tak, ale v pohodě.

Celý tento, dá se říct velmi pěkný výlet, jsme zakončili posezením v hospodě „U Kroupů“.

Takže třeba někdy zase na nějaké té cyklotrase…

Jana H.                                                                     Fotky jsou zde

22. června 2013 - s kolem okolo Ralska

Sobotní deštivé ráno některé přihlášené účastníky odradilo, ostatní statečně dorazili o půl šesté ráno na nádraží s vírou, že se vše v dobré obrátí.

            Štěstí bylo při nás a o půl desáté jsme vystupovali z vlaku do krásného slunečného letního dne. Výlet jsme zahájili malou okružní jízdou městem a sjeli k Máchovu jezeru, kde na nás dýchla opravdová dovolenková atmosféra. Poté projeli Staré Splavy, Provodín a po krásném rovinatém úseku nás čekal výstup na nejvyšší z Provodínských kamenů Lysou skálu – Spící pannu. Dále pokračovali bývalým vojenským prostorem okolo obory Dub, kde naší pozornosti neunikly z lesa vykukující skalnaté masivy tzv. Psí kostely. V Hradčanech nás zaujalo nádherně vybavené informační středisko. Přes Mimoň, Noviny pod Ralskem jsme dojeli asi k nejzajímavějšímu místu naší cesty, technické památce Průrva – Ploučnice. Do průrvy je svedena celá říčka Ploučnice, která protéká 50 metrů mezi vysokými pískovcovými stěnami a potom se v pravém úhlu vnořuje do 150 metrů dlouhého tunelu.

    Zelená cyklomagistrála Ploučnice nás dovedla do Stráže pod Ralskem, Horeckému rybníku až k malebné hospůdce Hamru na Jezeře u Hamerského rybníka, kde jsme zasytili naše hladovějící bříška a pokochali se pohledem na zříceninu hradu Děvín. 

    Přes Útěchovický vrch s nádhernou vyhlídkou na Ještěd jsme se napojili na Cyklostezku pískovcových skal a dojeli až do cíle naší cesty Jablonné v Podještědí. Zde nám zbyla před odjezdem chvilička na prohlídku baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy, která zde byla v roce 1699 postavena jako důstojný chrám nad hrobem dnes sv. Zdislavy.

            Nebe bez mráčků, přátelská atmosféra, nekonečné rovinaté úseky a spousta zajímavostí k vidění, jsou snem každého cykloturisty a nám se sen stal skutečností. Možná, ale jenom trošičku, nám bylo smutno, že jsme viděli jen malý zlomek z toho, co Cykloráj Ralsko nabízí.

Eva D.                                               Fotky jsou zde

29. června 2013 - akce Na kole po Vysočině

Společnost Kolo bez hranic uspořádala v HB cykloturistickou akci "Na kole a pěšky po Vysočině".

V sobotu kolem deváté se nás na brodském náměstí sešlo pět. Prohlédli jsme si stánky, které byly součástí této akce. Někteří si nechali přeměřit tlak, někdo seřídit kolo. Byli i tací, kteří si vzali brýle se simulací 1 promile alkoholu v krvi a snažili se projít slalom mezi značkami. Ne každému se to úspěšně podařilo. Pak jsme se zaregistrovali a vyrazili na 50km okruh.

Trasa směřovala na sever okresu s krásnými výhledy na Železné hory a do okolí Chotěboře. Průjezdní kontroly jsme úspěšně absolvovali v Rozsochatci, Chotěboři, Nejepíně a v Lysé. Během cesty jsme se v Chotěboři občerstvili z vlastních zásob a přijemné bylo posezení před koncem trasy už v Pelestrově. 

Trasa: Havl. Brod-Kojetín-Rozsochatec-Chotěboř-Nejepín-Vepříkov-Jiříkov-Jilem-H. Krupá-Pelestrov-V.Žďár-H.Brod.

Celkem jsme cca najeli 55 km.

Láďa R.                                                     Fotky jsou zde