březen 2013
Sobiňov a bledule - neděle 31. března 2013
Na jubilejní 20. nedělní vycházku v této sezóně se nás o Velikonoční neděli sešlo dvanáct. Všechny nás trochu zaskočilo velké množství sněhu, který za noc napadl a stále padal. Po cestě lesem z Bílku jsme v Sobiňově marně hledali pověstnou velikonoční výzdobu. Pouze na začátku, ještě v Sopotech, byl jeden ozdobený dům. Asi se na chybějící výzdobě podepsala letošní březnová zima a sníh. A podobné to bylo i s bledulemi. V místech, kde jsou jiné roky překrásné bílé polštáře bledulí, byly letos polštáře sněhové. Přesto se podařilo pod sněhem několik bledulí objevit a tak si je Mirek mohl vyfotit. O tom, že je zima dlouhá, se mohl přesvědčit i pár labutí na zamrzlém Pobočenském rybníku. Chráněnou alejí a Starým Ranskem jsme prošli až téměř pod hráz rybníka Řeka. Tam jsme si našli to správné místo na ohýnek a oblíbené opékání buřtů. Chutnaly všem. Po uhašení ohně a pár krocích se nám naskytl nezvyklý pohled na zamrzlou hladinu rybníka, kterou většina zná pouze z letního období. Jelikož nás začal tlačit čas, trochu jsme přidali do kroku a i proti nepříjemnému větru jsme za chvilku dorazili do Krucemburku. A z toho nám do Ždírce zbývala už jen půlhodinka. Na nádraží jsme přišli včas a tak zbyla ještě malá chvilka i na pivko. Sice jsme během ušlých 18 km neviděli vyzdobený Sobiňov ani lány bledulí, přesto se vycházka všem líbila.
Petr V. Fotky jsou zde
Žebrákovský kopec - neděle 24. března 2013
Opět patnáct přátel nedělních vycházek vytáhlo z domovů za okny sice krásné, venku však hodně větrné a studené počasí. Jako téměř vždy přesně jedoucím rychlíkem jsme se přepravili do Světlé. Po hodince příjemné cesty po břehu Sázavy - chvilku po cyklostezce, chvilku po louce - jsme dorazili do Smrčné. Tady nám Jirka povyprávěl o malé vodní elektrárně v místě bývalého mlýna, na jejíž rekonstrukci má také svůj podíl. Prudké stoupání po cestě nás od řeky zavedlo do Leštinky. Po krátké zastávce na malé občerstvení cesta pokračovala dalším stoupáním. Trochu jsme se zahřáli, ale krásné výhledy na Melechov a dále až ke Brodu stály za to. V okolí Benetic byla část přírody ještě pod sněhem, stejně jako les v okolí Žebrákovského kopce. To byl se svými 601 metry nejvyšší bod naší cesty. Pod lesem u silnice nás překvapil Láďa, který v tomto mrazivém počasí za námi přijel až z Brodu na kole. Poté nás žlutá značka zavedla okolo sjezdovky Na Kadlečáku na kraj Světlé. Další cestu jsme si ještě zpestřili hezkým údolím Žebrákovského potoka. Téměř hodinová zastávka v restauraci U Maxima přišla mnohým vhod. Trochu ji zdramatizoval Láďa, který nemohl najít klíče od kola, ale nakonec vše dobře dopadlo. Láďa klíče našel, vlak nám neujel a tak jsme ještě U Kroupů mohli těchto 16 kilometrů ohodnotit jako další zdařilý výlet.
Petr V. Fotky jsou zde
Jarní Vysočinou - sobota 23. března 2013
Krásné slunečné, ale mrazivé sobotní ráno, přivedlo na start více než dvěstěšedesát turistů a pouze tři cyklisty. I my jsme raději nechali svoje kola odpočívat doma a vydali se na pěší trasu. Trošičku jsme si ji upravili a prodloužili. Havlíčkův Brod – Petrkov – Svatý Kříž – Vysoká – chata Vysoká – Mírovka – Herlify – Havlíčkův Brod. Cestou jsme se kochali nádherou probouzející se přírody ze zimního spánku a na vlastní kůži zakoušeli nevzdávající se paní zimu. Když naše malá skupinka vystoupila na vrchol, což bylo zároveň motto celé sobotní akce, byla překvapena celorepublikovou účastí, nadšením a elánem všech věkových kategorii, přátelskou atmosférou, pohodou, spokojeností a dobrou náladou. Jelikož vše netrvá věčně, nezbylo než se rozloučit, poděkovat organizátorům a vydat se z kopce dolů ke svým domovům.
Petr V.
Údolím Perlového potoka - neděle 17. března 2013
Hned několikrát se třináctičlenná skupinka nedělních vycházkářů potkala s Perlovým potokem. Nejprve nás však v Radňově u železniční zastávky pozdravily Úsobský a později Nohavický potok. Po cestě krásným lesem a pár krocích po silnici jsme se za Koječínem u Ulrichova mlýna s Perlovým potokem potkali poprvé. Po svačinové zastávce u pomníku zavražděných mezi Věží a Bezděkovem se naše trasy zkřížily podruhé. Cestou kolem Hlavňova do Krásné Hory jsme jeho tok pozorovali pouze zpovzdálí. Ale za Krásnou Horou jsme se k jeho břehu přiblížili na dotek. Údolím tohoto potoka jsme se dostali až k Vadínu. Tam jsme opustili toto krásné údolí, schované před silným větrem, a polní cestou se vydali ke Klanečné. A odtud byl již jen kousek do Poděbab. V útulné hospůdce nefoukalo a tak zde strávená hodinka utekla jako voda v Perlovém potoce. Cestou přes kopec do Perknova na MHD jsme opět pěkně profoukli. Těch 20 kilometrů na čerstvém vzduchu všem zúčastněným pěkně pročistilo plíce.
Petr V. Fotky jsou zde
Zahájení jarní turistické sezóny na Vysočině – Kamenná 16. března 2013
Neskutečně přeplněným vlakem jsme se po osmé hodině dopravili do Kamenné, která nás přivítala lidovou písničkou v podání tříčlenné kapely. Ač se teplota pohybovala okolo bodu mrazu, sluníčko se po celý den předvádělo v plné své kráse a dodávalo nám potřebnou energii k zvládnutí dvacetikilometrové trasy, jež jsme si naplánovali.Aniž bychom čekali na slavnostní zahájení, okamžitě jsme se vydali na cestu. Po modré turistické značce došli k první velmi zajímavé zastávce U Lutriána, což je kamenný středověký most přes Šlapanku. Poté po silnici do Věžnice a zalesněným údolím k rybníkům Kukle a Bor. Pro všechny z nás to byla nejkrásnější část trasy. Kouzlo krajiny dokreslily budovy Borského Mlýna. V Polné naše kroky zamířily nejprve na židovský hřbitov s více než 1100 historickými náhrobky. Ještě před polednem jsme stihli prohlédnout jeden z největších barokních kostelů u nás děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie. Obdivovali jeho bohatě vyzdobený vnitřek, nejstarší varhany a nádhernou vyhlídku z věže kostela. Následovalo malé občerstvení v Zámecké restauraci v goticko-renesančním areálu hradu a zámku. Stoupání ke kostelu Svaté Kateřiny nás odměnilo nádherným pohledem na rybník Peklo a po silnici zamířili zpět do Kamenné.
V cíli jsme vzali útokem stánky s občerstvením a velmi dobře naladěni se o půl čtvrté vraceli do Havlíčkova Brodu.
Ze Šlapanova přes Hubertku - neděle 10. března 2013
I přes nepříznivou předpověď počasí se nás sešlo již skoro tradičních patnáct. Hned zpočátku na silnici mezi Šlapanovem a Smilovem nám Láďa ukázal, kde se stará o sjízdnost silnice. Krátkou zastávku jsme si dali na konci Smilova u hezkého rybníka. Pak přišlo stoupání lesem ke Skřivánku. Ještě než jsme les opustili, dočkali se milovníci vůně ohýnku i opékaných špekáčků. Za krásného teplého a slunečného počasí to ze Skřivánku byl už jenom kousek na Hubertku a do Okrouhličky. V Šejdorfském mlýně jsme zapili špekáčky a na radu domorodců raději po silnici se vydali do Lípy. Cestou jsme ještě stihli společnou fotku na Ločarově kameni. V Petrkově jsme nezapomněli zastavit u památné lípy a pak už zbývala jen cesta po cyklotrase do Brodu. Končící den v nás zanechal příjemný pocit z probouzející se jarní přírody, která nám ukázala svou nepopsatelnou čistou, čerstvou zeleň. Nezůstal nepovšimnut ani pohled na několik vyplašených srnek, kličkujících mezi čerstvě a pracně vytvořenými hromádkami hlíny od tak známé postavičky jako je Krtek. Při zakončení ve Steakhousu jsme se shodli na tom, že dnešních 19km bylo už skoro jarních.
Petr V. Fotky jsou zde
Rochňovec, Liboháj, Koukalky - neděle 3. března 2013
42 nohou dvaceti účastníků se sešlo u vlaku do Chotěboře. Z nádraží jsme se po modré vydali směrem k Doubravě. Než jsme se pořádně rozešli, potkali dva z nás nepěkné pády, naštěstí bez následků. Hezké údolí Doubravy, kde spouště našich foťáků nezahálely, aby zachytily Doubravu v plné své probouzející kráse, a následně příjemná hospoda U Bambucha v Libici však na ně daly brzy zapomenout. A když děvčata vytáhla buchtičky a na závěr i zazpívala číšníkovi k narozeninám, nemělo to chybu. Posilněni jsme pokračovali k zámečku Rochňovec. Dnes je soukromý, ale někteří si pamatovali, že tam před několika málo lety měli maturitní večírek. Trochu jsme si zašli při hledání mostu přes Doubravu, ale bývalé výletní místo obyvatel Chotěboře Liboháj jsme našli celkem snadno. A pak už zbývala jen cesta údolím Kamenného potoka ke Koukalkám, skalám pro horolezce začátečníky, a ke Svaté Anně. Odtud byl už jen kousek na chotěbořské nádraží. Ve vlaku a poté i U Kroupů jsme si pak dnešních 18 km prošli v duchu ještě několikrát.
Petr V. Fotky jsou zde