vycházky a výlety 2013/2014

29. března 2014 - do Jičína za Rumcajsem

Ráno v 5.40  jsme se sešli na nádraží čtyři  – Láďa, Jana B.,Radka U. a Zdena D. Tentokrát Láďa naplánoval výlet do romantického Českého ráje se spoustou zajímavostí, přírodních krás a historických památek-a čirou náhodou se právě konal DP, pořádaný KČT Jičín…J.

Cesta vlakem-s dvěma přestupy-uběhla nečekaně rychle a v 9.30 jsme už vystupovali v Jičíně, kde na nás čekali staří známí z Cykloharantu Pecka - Maruška, Zdeněk a Hela.

Po zaregistrování jsme urychleně opustili přeplněné jičínské náměstí, akce se totiž vzhledem ke slunečnému počasí účastnilo téměř 8000 lidí, z toho asi 300 cyklistů, a vyrazili jsme na cyklistickou  trasu 64 km. Jen krátce jsme se zastavili na kontrole u chaty Prachov, která je přímo u hlavního vstupu do Prachovských skal a pokračovali krásnou probouzející se jarní přírodou ke zřícenině skalního hradu Pařez s několika dodnes dochovanými ve skále vytesanými světničkami. Po krátké prohlídce hradu jsme vyjeli směrem na Mladějov, obce s pěkným zámečkem, který jsme ovšem viděli  jen přes plot, protože dnes slouží už jen ke komerčním účelům. Odtud jsme přes Újezd pod Troskami postupně vystoupali do Trosek a zdola si prohlédli dominantu Českého ráje – zříceninu hradu Trosky se dvěma zbylými věžemi Panna a Baba a od Ládi jsme dostali záludnou otázku:„ A kdo ví, jak jsou od sebe ty věže daleko?“ Neuhádli jsme…je to asi 93 metrů…J…A protože už byl čas oběda, zamířili jsme do Rovenska a posilnili se pro další putování. V Rovensku jsme se ještě zastavili u kostela sv.Václava, před nímž stojí dřevěná zvonice z r. 1630, která je pozoruhodná tím, že všechny  tři zvony o průměru přibližně 1 m jsou obráceny srdcem vzhůru a uvádějí se do pohybu šlapáním. Bohužel prohlídky začínají až 1.června. Naše cesta pokračovala přes obce Veselá a Košov a zde si již přišli na své milovníci stoupání, které vedlo několik kilometrů napřed kamenitou polní cestou na nejlehčí převody a posléze lesem po zpevněné cestě až na kopec Tábor, 637 m n.m.,nejvyšší bod naší cesty. Na rozhlednu jsme vzhledem ke snížené viditelnosti nelezli, ale za jasného počasí bychom viděli nevyšší horu Kozákov s rozhlednou, kopec Vyskeř s bílou kapličkou na vršku, u Jičína kuželovitý kopec Zebín s kapličkou a celou tu krásnou přírodu s mnoha roubenkami, skalními městy a významnými památkami….V přilehlé restauraci ještě nedávno bylo jako atrakce pro turisty černé prasátko, ale hygienikům se to nelíbilo, a tak po něm zbyla v rohu už jen ohrádka. Po nezbytném focení jsme se  přioblékli , protože nás čekal dlouhý sjezd do Ploužnice u Lomnice nad Popelkou, kde jsme si udělali krátkou kávovou přestávku v útulné hospůdce s prvorepublikovým zařízením a dál sjížděli z kopce do obce Železnice, vyfotili budovu dětských slatinných lázní, které už jsou ale dnes bohužel zavřené. Dále jsme pokračovali přes Valdice a během jízdy jen zahlédli vězeňský areál s kostelem uprostřed a zastávku jsme udělali až u Valdštejnské lodžie z doby Albrechta z Valdštejna, významné kulturní a stavební památky, k níž náleží ještě obora a park. Odtud už jsme po cyklostezce, vedoucí lipovou alejí, zakrátko dorazili zpět do Jičína. Tady jsme se rozloučili s našimi souputníky z Pecky a  teď už v klidu jsme si  mohli prohlédnout prázdné Valdštejnovo náměstí s renesančními a barokními domy a podloubím po celém obvodu, renesanční Valdickou bránu, kostel, kašnu na náměstí i přilehlý parčík….A by l čas odjezdu a nám zůstávají krásné vzpomínky

Zdena D                                                                                      Fotky jsou zde

23. března 2014 - Jarní Vysočina pěšky

Počasí nám tentokráte proti sobotě nepřálo a tak jsme se sešli v místě startu v 9 hod. jenom dva abychom vyšli na 15 km trasu. Šli jsme za deště určenou trasu přes Vlkovsko a Rozňák do Pelestrova, kde jsme se setkali s dalšími účatníky pochodu daných tras. Po občerstvení jsme se poté už vydali k domovu.

Láďa R.                                                                          Fotky jsou zde

22. března 2014 - Jarní Vysočinou na kolech

V domluvený čas v 9 hodin se nás sjelo na start cykloturistické akce Jarní Vysočinou celkem 18. Hned první stoupání k Bartoušovu ukázalo, jak jsme na tom po zimní přestávce se silami. Za Utínem se odpojil Jindra s Radkou. Na cyklostezce z Přibyslavi do Sázavy byl na tuto dobu velmi čilý ruch. Na inline si vyjely i celé rodiny s dětmi. Od konce cyklostezky to už byl jenom kousek (i když do kopce) na rozhlednu Rosička. Asi polovina z nás v sobě ještě našla síly i na výstup na vyhlídkovou plošinu. Po krátké svačině se to krásně uhánělo z kopce do Nížkova. Pan farář byl zrovna na obědě a čekat ¾ hodiny na otevření kostnice se nám nechtělo. Podívali jsme se do ní jenom oknem a pokračovali směrem na Polnou. Tam v cukrárně vedle radnice měli skvělé zákusky. Mnozí neodolali. Cestou do Šlapánova jsme se ještě krátce zastavili u Lutriánského mostu. A pak již zbývalo jen závěrečné stoupání na lyžařskou chatu na Vysoké. To nám dalo zabrat. Guláš už sice nebyl a párek v rohlíku byla jen slabá záplata, ale množství slunečních paprsků vše vynahradilo. Kdo chtěl, stavil se ještě U Kroupů na závěrečné zhodnocení akce. A výrok zněl: krásné počasí, téměř 70 km, naprostá spokojenost. Tak takhle jsme zahájili letošní cyklistickou sezonu.

Petr V.                                                                                 Fotky jsou zde

16. března 2014 - přes Havlův kopec

Na neděli 16.3. 2014 jsem pozval přátele z H.Brodu na výšlap do Humpolce. I přes nepřízeň počasí, vláček přivezl 5 optimisticky naladěných účastníků, na které jsem čekal na nádraží. Po krátkém uvítání a seznámení s trasou jsme vyšli táhlým kopcem k mostu přes D1 směr Hněvkovice. Za obcí jsme odbočili na Havlův kopec s nadm.v. 633 m a kochali se krásným výhledem po blízkém i vzdáleném okolí. Při zpětné cestě se zablácenými botami jsme pokračovali přes silnici Humpolec - Želiv, lesem a švestkovou álejí, prozatím bez Hujerových produktů, do Jiřic.  Uprostřed obce je památná lípa, jejíž stáří je podle historických zdrojů odhadováno na 600 až 800 let. Po krátkém zaváhání nás vtáhly větráky restaurace Sedlácký dvůr do svých útrob a osvěžili se - někteří nefiltrovanou 12 a silný jedinec Černou lavinou a volali jsme Láďovi, abychom mu zpříjemnili pracovní pohotovost. Z Jiřic jsme pokračovali pod dálniční most a lesními cestami k rybníku Peruš, kdysi využíván jako plovárna, nyní rybářský revír. Pokračovali jsme silnicí směr Brunka - Světlický Dvůr přes kompostárnu do Humpolce a městem na vlakové nádraží. Ušli jsme 14 km příjemně unaveni a spokojeni.

Zdeněk K.                                                                                Fotky jsou zde

13. března 2014 - poslední bowling

Několik fotografií z posledního bowlingu letošní zimní sezóny je zde

9. března 2014 - přes Klanečnou a Okrouhlici

Březen, za kamna vlezem, přesto počasí 9. března vylákalo většinu ven. Někoho na kolo, ale nás, skalní přiznivce pěší turistiky, zavedlo do krásné jarní přírody.

2. března 2014 - Na Kříži

Na výšlap do okolí Okříšek nás přišlo na brodské nádraží 11. Padesátiminutové čekání v Jihlavě každý využil po svém. Někdo čekal v čekárně, někdo se šel projít, někdo si šel popovídat se známými. Do vlaku směr Bransouze nás ale nastoupilo pouze deset.  ŽTZ nás vedla překrásnými lesními cestami kolem ještě zamrzlého rybníku až do Malína. Pokračovali jsme po zelené na Černé Lesy. Cesta prosluněným jarním dnem příjemně ubíhala. Prošli jsme rozcestí  U Svaté Trojice a navštívili bývalé školící středisko Chaloupky, dnes předělané na velmi pěkný rekreační objekt, v kterém se nachází turistické informační centrum. Jedna ze šesti cest nás dovedla na rozcestí Na Kříži. Po občerstvení jsme vyšli z lesa na krásně zasluněné louky. Cestou do Okříšek jsme přešli Kamenný vrch a minuli Salátův kopec. Po ušlých 19 kilometrech nám zbyl čas i na pěnivý mok. Nastoupili jsme do vlaku a jeli domů.

Mia V.                                                                          Fotky jsou zde

23. února 2014 - zatopené dálniční mosty

S nedělním probuzením do mrazivějšího rána, ale s příslibem krásného dne, jsme se shromáždili v Brodě na nádraží a v před desátou hodinou jsme odjeli přímým vláčkem do Zruče nad Sázavou. Jel jeden vagónek, který jsme obsadili snad až na 2 jiné cestující, pouze my. Nezastírám, že Láďa měl velkou radost, protože nás ve Zruči napočítal 30. Takový rekordní počet účastníků snad nedělní vycházka jestě nepamatuje. Ale není se co divit, protože tematicky nás mnohé hodně přitahovala.

16. února 2014 - Nové Veselí

Ve dvanáct hodin jsme vyjeli z Brodu a hned ve Žďáře na peronu jsme zapili malou Isabellku Treglerovou a vydali se po modré značce naučnou stezkou krásnými lesy kolem rybníka Babín do dědinky Budeč. Zde Láďa zabodoval tím, že sehnal průvodce, který nám otevřel novou kapličku a podal nám výklad o jejím vzniku a stavbě. Kaple se jmenuje Panny Marie Sněžné a získala titul Prestižní stavba Vysočiny v kategorii Stavby. Bylo to milé. Dál jsme šli po silnici do Nového Veselí. Zašli jsme k sídlu prezidenta Zemana a na hrázi Veselského rybníka jsme se občerstvili. Ještě jsme se stavili na chvíli v prezidentově hospodě a po blátivých cestách kolem Vetelských rybníčků jsme došli do Žďáru a počkali v hospůdce na vlak. Bylo nás jedenáct a ušli jsme necelých 17 km. Byl to celkem hezký výlet.

Milada K.                                                                               Fotky jsou  zde

9. února 2014 - přes Vysoký kámen

Za mírného deště a nevlídné oblohy se nás na vlakovém nádraží sešlo 14 turistů. Na zastávce Jihlava - Bosch, kde vystupujeme, na nás ještě čeká další brodská turistka. Kolem Pávovského rybníka ještě mírně prší, ale jak vstupujeme do lesů, déšť ustává. Po ZTZ a krásné lesní cestě docházíme k prvnímu cíli vycházky. Vysoký kámen a společné foto, pokračujeme dále, je tu první překvapení pro Láďu - studánka - bezejména, to ta druhá se jmenuje Emanuela, o té Láďa také nevěděl, a do třetice krásná malá studánka, to už je na Láďu trochu moc. A tak nám to vynahradil cestou ze Smrčné ještě se podívat na 250 let starý smrk, menší zacházka 1 km tam a 1 km zpět. To ale už nebude pivečko ve Štokách.

Na náměstí ve Štokách ještě chvíli čekáme na autobus. Malé tradiční zastavení u Kroupů a 15 spokojených turistů s našlapanými 16 km pospíchá do svých domovů.

K.Průšová                                                            Fotky jsou zde

2. února 2014 - okolo Zruče

Na nádraží se nás sešlo 12 a posázavský Pacifik nás spolehlivě dovezl až na nádraží ve Zruči nad Sázavou. Už tam na nás čekali dva zručtí turisté, pan Vaněček a pan Novák, a provedli nás tak, abychom splnili potřebný počet kilometrů  a vyhnuli se špatně schůdným místům, protože předpověď počasí nebyla zrovna příznivá. Naštěstí nevyšla a ve Zruči bylo skoro bezvětří a tepleji, než v Brodě. Prošli jsme starou Zručí přes zámek a park do nové Zruče a v Pardidubu jsme sešli k Sázavě. Kolem ní po cestě pod Chabeřickými skalami k bývalému mlýnu, přestavěnému na rekreační středisko a dál až k soutoku Sázavy s řekou Želivkou. Po krátkém občerstvení z vlastních zásob jsme zdolali příkrý svah a pokračovali přes  Chabeřice kolem kopce Jordán, kam každý Nový rok chodí zručtí turisté zapalovat svíčky kamarádům, kteří s nimi už nechodí. Od  Jordánu jsme měli několik pěkných výhledů do kraje, přesto, že bylo dost mlhavo. Další na nás čekaly po cestě přes Chabeřické skály, kde jsme mohli vidět meandr řeky Sázavy, lesy a novou Zruč, dříve zvanou Baťov. Cestu jsme zakončili po nové cyklostezce kolem řeky, spojující starou Zruč s novou. A pak už nám zamával nově opravený zámek a po 17 ušlapaných kilometrech nás posázavský vláček odvezl domů.

Ivana F.                                                                              Fotky jsou zde

26. - 30. ledna - Šumava - běžky

Ubytování : penzion Na kobylce Filipova Huť.
Vzhledem ke známým špatným sněhovým podmínkám jsme odjížděli tak trochu s obavami. o to příjemnější bylo zjištění , že po následné upravě stop rolbou byly podmínky v této části téměř ideální. Naše stopy směřovaly na Březník, Modravu, Černou horu, Bučinu, Prameny Vltavy, Kvildu a Horskou Kvildu. Nějakým zázrakem nám po celou dobu "nefoukalo", dokonce i vysvitlo sluníčko, teplota -5 +1 oC, sníh od 5 do 30 cm.Užili jsme si i krásných dlouhých a rychlých sjezdů. Při jednou z nich však Pepa Kl. utrpěl ošklivé zranění, když se v plné rychlosti střetl se psem. Večery jsme trávili při Pepově kytaře , kvalitním zpěvu , jídlu i pití.
Zbývá ještě napsat, že nás bylo 11 a ujeli jsme cca 120 Km.

jarda R                                                                              Fotky jsou zde

26. ledna 2014 - z Brodu do Brodu

     U rozcestníku se nás sešlo 10 s nízkou účastí mužského pohlaví (3). Vyrazili jsme směr sv. Ján, kde jsme přešli Sázavu po „zakázané“ lávce. Další kroky směřovaly klasicky kolem Traplů do Průmyslové ulice, kde proti nám šel Pavel V., vracející se z procházky. Školní statek a Šoubovu chalupu jsme minuli ladným krokem. V Mírovce jsme se napojili na žlutou turistickou směr Bartoušov. Těsně před obcí jsme přešli pole vlevo a úvozovou cestou jsme směřovali k Termesivům. U chatky byla vyhlášena krátká přestávka a pak kolem lesa až k osadě Dvorek. Před Termesivami opět „nábližkou“ vpravo ke škrobárenským rybníkům a po cestě do Hamrů. Před Panskými bylo provedeno „povinné“ společné focení. Polovina šla „ v tahu“ domů, skalní se šli občerstvit do restaurace na závěrečný „spurt“ domů. Krokoměr ve výchozím místě ukázal 15 km.

 Václav T.                                                                          Fotky jsou zde

19. ledna 2014 - přes Hájek

Samotný motoráček si jistě v Rozsochatci oddychl, když z něho vystoupilo všech nás dvacet. Kolem vypuštěného rybníka na Jahodov se nám po asfaltce šlo dobře. Horší to bylo dále na Nemojov a Počátky. Cesta byla docela blátivá. Za Počátkami nebylo možné si nevšimnout koní ve výběhu. Po další chvilce většina ráda uvítala u lesa zastávku na občerstvení. Z tohoto místa byl i krásný výhled do krajiny. Dále jsme prošli Hájkem a Střížovem. Zde se nám líbil veliký rybník. Pokračovali jsme přes louky a lesy až k železniční vlečce. Tady jsme si zahráli na vláček a pohybovali se po kolejích směrem k Bílku. Z něho po červené do Sobiňova už to byl jen kousek. V hospodě U Štefana jsme po 15 km dnešní vycházku zakončili. Posilněni panákem na oslavu Láďových narozenin jsme se vydali na zastávku a vlakem se vrátili do Brodu.

Petr V.                                                                           Fotky jsou zde

18. ledna 2014 - oheň na Čeřínku

Na nádraží se nás sešlo jen pět. V tomto komorním složení jsme dojeli vlakem do Kostelce. U výstupu z vlaku jsme zjistili nepřeberné množství „pochoďáků“ stejného ražení, proto jsme nasadili vyšší rychlost, abychom na stanoveném kopci byli mezi prvními, což se vcelku podařilo. Po klasickém provedení společného fota jsme se lehce občerstvili v místním lokálu a nato jsme se vydali ven za účelem opečení vlastně donesených produktů. V tlačenici u ohně jsme obstáli a tak po konzumaci ohřátých produktů jsme vyrazili dle plánované trasy. Šlo to hezky z kopce až do Dolní hutě. Pak nastalo opět stoupání lesem s odbočkou na Čertův hrádek.  „Nábližkou“ na Těšenov a kolem Hladového rybníku jsme dorazili do Horní Cerekve.  Díky velmi svižnému chodeckému kroku nám vyzbyla více než půlhodina do odjezdu vlaku, kterou jsme plně využili v nádražní restauraci. Pak už nás čekala jen obligátní cesta vlakem zpět. Dle krokoměru Zdeňka K. z Humpolce jsme ušli 22 km. 

 Václav T                                                                         Fotky jsou zde

12. ledna 2014 - Čertovy díry u Kožlí

Čertovy díry. Místo s tímto tajemným názvem vylákalo na další nedělní vycházku celkem 27 příznivců pobytu na čerstvém vzduchu. Sraz byl v 9.30 h na vlakovém nádraží v Havlíčkově Brodě. Po zakoupení hromadné jízdenky odjíždíme v 9.49 h. směr Světlá a Stvořidla. Zde vystupujeme a na rozhýbání si dáváme výstup po žluté do Dobrovítovy Lhoty. A pak již naše putování vede jen po neznačených cestách. Mstislavice, Bojiště (kde se nám otvírá krásný výhled na Melechov a vzdálený Křemešník) a Kožlí. Po krátké zastávce v Kožlí na svačinu dál šlapeme na Čertovy díry. Příjemnou lesní cestou jsme za chvilku na břehu přehradního jezera. Ještě chvilku hledání a ve 13.14 hodin jsme je našli. Nezbytné foto na krásně osluněné skále přímo nad vodou a jdeme zpět. Cestou míjíme Pekelskou studánku - tady byly Láďovi nasazeny parohy - dřevěné. Dále na Bohumilice a Ledeč.  Ještě si vybíháme na Šeptouchov s pěknou vyhlídkou na město. Z Ledče v 16.23h. vlakem zpět do Brodu. Zakončení U Kroupů. Ušli jsme 19km. Počasí krásné, všichni spokojeni a příjemně unaveni. 

Zdeněk K.                                                                           Fotky jsou zde

5. ledna 2014 - bezejmenná studánka

Havlíčkobrodské nádraží v neděli před polednem,to bylo místo srazu 26 účastníků odpolední vycházky. Motoráčkem jsme se svezli do Šlapanova a odtud jsme se vydali se zakaboněným nebem nad hlavou, ale dobrou náladou, nejprve po asfaltové cestě a potom po polní cestě, která byla včerejším vydatným deštěm značně blátivá, ke starému kamennému mostu U Lutriána. Zde byla krátká občerstvovací přestávka a společné foto. Láďa navrhoval foto pod splavem, ale nenašel dobrovolníka, který by si tam šel stoupnout. Poté jsme pokračovali již po krásné asfaltce do Kamenné, kde jsme si prohlédli bývalou kovárnu. Asi po třech kilometrech jsme  dorazili k našemu hlavnímu bodu vycházky a to k Bezejmenné studánce. Většina účastníků samozřejmě ochutnala pramenitou lahodnou vodu, kdo měl  prázdnou lahev, tak si samozřejmě "načepoval" i domů. Asi po půl km byla ještě jedna studánka ve skále, ale bohužel pramen byl vyschlý. Po té nás již čekal poslední úsek podél Zlatého potoka do Dobronína, kde jsme počkali na motoráček, který nás odvezl zpět do Brodu. Zde někteří zakončili posezením  U Kroupů a někteří se vydali domů. Po vánočním a silvestrovském veselení a mlsání bylo nedělních 11 km příjemná změna.                                                                 

 Iva C.                                                                                 Fotky jsou zde

1. ledna 2014 - Novoroční sestup do údolí Doubravky

Příjemné novoroční vycházky, připravené členy KČT Havlíčkův Brod již po jednatřicáté se zúčastnilo asi sedmdesát dva turistů a spolu s nimi i několik cyklistů.

V Bílku na vlakové zastávce si každý vybral trasu podle svých představ. Naše skupina tentokrát dala přednost zelené značce, jež naše kroky vedla cestou, kudy někteří z nás ještě nikdy nešli. Do Chotěboře jsme dorazili s časovou rezervou a ještě se vydali hledat novou Olšiakovu sochu Čerta hrajícího šachy, která je nedaleko nádraží směrem do centra.

S heslem, jak na Nový rok, tak po celý rok, jsme zahájili turistickou sezónu 2014, spálili přebytečné kalorie silvestrovského večera, přispěli na Novoroční čtyřlístek aneb Turistika pro všechny, pokochali se nádhernou krajinou údolí Doubravky, která nám snad nikdy nezevšední.

Trasa: 10km

Eva D.                                                                              Fotky jsou zde

31. prosince 2013 - silvestrovský výstup na Javořici

Téměř na poslední chvíli se naše malá čtyřčlenná skupina rozhodla pro účast na letošním silvestrovském výstupu na Javořici. Z Brodu jsme vyrazili autem po půl osmé za mírného poletování sněhových vloček. U Jihlavy už byly vločky hustější a v cíli naší cesty, v Řásné, už byla pěkná zimní chumelenice. Po cestě směrem k vrcholu nejvyšší hory Vysočiny jsme si připadali jako v zimní pohádce. Zasněžená cesta, sněhem obalené stromy, teplota těsně pod bodem mrazu – to vše nám zatím tuto zimu chybělo. Až po Studánku Páně jsme si mysleli, že budeme na vrcholu jako jedni z prvních. Šli jsme úplně sami. Ale u studánky se přidali turisté i z jiných východišť a na vršku už bylo lidí docela dost. Vystáli jsme si frontu na turistický knoflík, na grog, a Láďovi se konečně splnilo to, proč tam vlastně jel. Dal si výbornou opečenou klobásu. Za půlhodinu na vrcholu se nám nepodařilo spatřit jindy zdálky viditelný vysílač – byl celý v mracích a mlze. Cestou dolů po zelené jsme potkávali davy lidí, kteří si přispali trochu déle a šli teprve nahoru. Nevím, jak se tam všichni vešli. Dole, u Velkého pařezitého rybníka, byla zcela zaplněná parkoviště a to svědčí o velké účasti na této akci. Cestou domů jsme se ještě chtěli podívat v Třešti na betlémy, ale všude měli zrovna polední přestávku. Do Brodu, kde po sněhu nebylo ani stopy, jsme přijeli krátce po jedné hodině.

Z Řásné na Javořici a zpět to bylo 12 kilometrů.

Petr V.                                                                       Fotky jsou zde

29. prosince 2013 - předsilvestrovský výšlap Žleby,Třemošnice

26. prosince 2013 - za Betlémskou hvězdou do Pohledu

Bylo krátce po půl jedné, když se naše jedenáctka vydala směrem na Pohled. Než jsme došli na kraj města, rozrostli jsme se o další tři cestovatele. Za teplého, ale velmi větrného počasí nám cesta rychle ubíhala. Již před druhou hodinou jsme v zámeckém parku v Pohledu obdivovali novou Olšiakovu sochu. Krátkou prohlídku kostela nám ukončily zvony, ohlašující začátek divadelního představení. Shlédli jsme začátek a vydali se ke Svaté Anně. Tam byl ještě klid. Popili jsme trochu svařeného vína, posvačili něco ze svých zásob, poslechli si v kapli zkoušku hudebního tělesa a pomalu se vydali k domovu. Ještě před opuštěním areálu jsme potkali průvod tří králů. A pak již před námi byla jen cesta do Brodu. Ještě za světla jsme dorazili ke Svatému Jánu, kde jsme se rozloučili a rozešli do svých domovů. Tentokrát se krokoměry moc neshodly, ale bylo to asi 18 km.

Petr V.                                                                   Fotky jsou zde

22. prosince 2013 - Jelenní studánka

15. prosince 2013 - buřty na Pelestrově

Možná to bylo sluníčko, možná stříbrná neděle, možná do zlatova upečený  špekáček. Kdo ví… Zkrátka něco dnes přilákalo 16 lidí na nedělní vycházku. Pohoda začala vlastně ještě před vycházkou, a to příjemnou opalovačkou na lavičce v parku. Směr naší procházky jasně určil Láďa – Vlkovskem na Rozňák a do Pelestrova. V Pelestrovských lesích u potoka, na našem tradičním místečku, jsme rozdělali oheň. A za chvilku se již údolím linula příjemná vůně. Přilákala dokonce i jednoho kolem jedoucího cyklistu, z kterého se vyklubal Karel Koutný. Po špekáčkách následovalo něco sladkého na zub, to děvčata odtajnila obsahy svých baťohů. A pak už hurá do Pelestrovské hospůdky na pivo. Cestou domů ještě zastávka u studánky, foto a rychle domů, protože večer v klášteře měla koncert Lucka Mlynářová. Ten jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Sešlo se nás tam 9 a byli jsme nadšeni. To už je ale úplně jiná kapitola. Přesto celé rodině Mlynářových patří velký dík za pěkný a příjemný večer.

A abych nezapomněla – odpoledne jsme ušli 12km.

Mia V.                                                                      Fotky jsou zde

13. prosince 2013 - zakončení U Palánů

Již krátce po půl páté se začali trousit první nedočkavci do perknovské restaurace U Palánů na tradiční rozloučení s cyklistickým rokem A když se po sedmé hodině ujal slova Láďa, bylo nás v sále 38. Svým typickým způsobem všechny přivítal a popřál hezkou večerní zábavu. Samozřejmě si neodpustil společné foto se všemi přítomnými ženami. Pozval je i na přípitek, který většina neodmítla. K dobré zábavě po krátké taneční chvilce přispěla i tombola. Tu Jarda s Láďou vymysleli jako novinku. Hlavní osobou však byla Dana, která rozhodla o majitelích všech cen. Po vydání i té poslední se již za hudebního doprovodu pana Slámy rozběhla taneční zábava. Došlo i na sólo pro Láďu a Jardu. Po odchodu několika účastníků před desátou hodinou na poslední autobus se zbývající protančili až do dalšího dne. Krátce po půlnoci jsme se všichni rozešli do svých domovů.

Petr V.                                                                       Fotky jsou zde

8. prosince 2013 - podél Sázavy

Bylo přesně 10.48 hodin, když naše patnáctičlenná skupinka opustila teplo motoráčku a vydala se drobným mrholením z ledečského nádraží směrem ke městu. Cestou Láďa zamáčkl slzu v oku a s nostalgií nám ukázal školu, ve které se začal vzdělávat. Přes náměstí jsme se rychle dostali na cestu ke Sluneční zátoce. Už bez mrholení jsme si prohlédli trochu zanedbaný tábor a vyfotili se u památníku Jaroslava Foglara. Po krátkém stoupání od vilémovské lávky k nemocnici  Háj jsme po červené značce zamířili ke Stvořidlům. Cestou zkoušel Jirka štěstí v rýžování zlata ze Zlatonosného potoka. Ale neměl svůj den. Jelikož čas pokročil, vytáhli jsme u penzionu Stvořidla něco ze svých zásob, abychom načerpali sílu k překonávání kamenů a kořenů na cestě do Smrčné. Tam nám chtěl Jirka ukázat malou vodní elektrárnu, jejíž výstavbě věnoval spoustu svého času. Zabránil mu v tom však jiný svazek klíčů, než byl potřeba. Po nové cyklostezce jsme během chvilky došli do Mrzkovic. Tam neuspěl Láďův pokus zlákat nás do místní hospůdky na pivo. Byla totiž zavřená. Takže jsme ve stejném tempu pokračovali podél řeky až do Světlé. Pivnice Na Zastávce už nezklamala. Rychlá servírka nám donesla, co si kdo objednal a tak 20 minut do příjezdu vlaku bylo dobře využito. Krokoměry se shodly na 17 kilometrech.

Petr V.                                                                            Fotky jsou zde

1. prosince 2013 - Veselý Kopec

Vlakem jsme dojeli do Stružince, kde započalo naše putování. Malebnou krajinou na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů jsme došli do skanzenu Veselý Kopec. Expozice přináší svědectví o životě a práci drobných rolníků od první poloviny 19. století do poloviny 20. století, a to vše s nádhernou vánoční výzdobou.

Obdivovali jsme ukázky malování skleněných ozdob, výrobu perníku tlačeného do forem, ozdoby ze slámy i umění mistra dráteníka. Kouzelnou vánoční atmosféru dokreslil soubor Baldrián z Pardubic, s kterým jsme si zazpívali nejednu vánoční koledu. Vše zapili výbornou horkou medovinou a vydali se podél řeky Chrudimky na vlak do Hlinska. 

Snad jen sněhová nadílka chyběla, aby dokreslila kouzlo Vánoc. Každopádně jsme všichni mohli závidět našim předkům, s jakou skromností a noblesou se dokázali připravit na nejkrásnější svátky v roce. 

Po návratu do HB ještě mnozí stihli rozsvěcení vánočního stromu na náměstí.

Trasa: 13 km

Eva D.                                                                                     Fotky jsou zde

30. listopadu 2013 - jarmark v Úsobí

     V hale ČD se nás sešlo jako ve známém westernu-sedm statečných. Vláčkem jsme se dopravili do stanice Slavníč. Zde nás Jura protáhnul chatovou kolonií k místním lomům. Po pokochání se krásnou scenérií a menším horolezeckým počinkem jsme se prokličkovávali lesními cestami Temníku ke Zbinožskému rybníku. Dále naše kroky směřovaly přes Zbinohy, polní cestou k přejezdu dálnice u Větrného Jeníkova kolem kopce Skalky (709 m). Při chůzi lesní cestou nás z pohody vyváděl jen hluk blízké dálnice. Po krátkém úseku silnice přes dálnici jsme se navrátili na polní cestu v oblasti K Mulini. Zde se nám otevřela nádherná „panoramata“. Cestou kolem osady Kosovy jsme postupně sestupovali k Úsobí. Cestou jsme se ještě zastavili v místě zvaném Kostelíček. Na zámku v Úsobí jsme se včlenili do jarmarečního mumraje. Též jsme využili  jedinečnou možnost prohlédnout si vánočně vyzdobené zámecké komnaty, kde ani jeden z nás neodolal ochutnat dobrůtky, které byly k dispozici téměř v každé komnatě. Před odchodem na vlak jsme navštívili malebnou zámeckou hospůdku, kde jsme se zahřáli horkým punčem, servírovaným zámeckou paní. K příjemnému posezení přispěl i Milan B, který nás zde „vyčenichal“.  Pak už nás jen čekala cesta přes kopec na zastávku Herálec. Za příznivého počasí jsme ušli 15 km.

Václav T                                                                                Fotky jsou zde

24.listopadu 2013 - do Žďáru na vláčky

Toto největší modelové kolejiště o rozloze 55 m2, celkové délce kolejí 600 m a hodnota díla 2 mil. Kč, to všechno vidělo 11 turistů, z toho tři vnoučata Ládi B. Autentická příroda, budovy, krásně vymodelované nádraží ve Žďáru n.s., Žďas, Zelená hora, hrad Pernštejn a řada detailů včetně miniaturních postaviček a provozu na silnici. Zvlášť působivé bylo, když se v místnosti zhaslo a celé kolejiště svítilo jako ve skutečnosti.
Po prohlídce se nás sedm vydalo po cykloztezce k Tálskému mlýnu, kolem Pilské přehrady do okolních lesů, známých zejména z běžek. Po měkkých lesních cestách jsme vystoupali na Adamův kopec, zastavili se u romantického jezírka Vápenice a zkratkou pokračovali do Hamrů n.S. Tam jsme bohužel nenašli otevřenou hospůdku a tak jsme šli větrnou cestou přes sídliště Stalingrad na nádraží na vlak do H.Brodu. Ušli jsme nakonec 17 km.

Jarda R.                                                                                Fotky jsou zde

23. listopadu 2013 - Mrázkova louka

Dne 23.11. vyjelo 27 turistů ráno před 8.00 hod. z Havl.Brodu do Skleného nad Oslavou. Odtud jsme v příjemném podzimním dni vyšli na pěší vycházku směrem "Mrázkova Louka", která byla vyhlášena k ochraně rašeliné louky s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů, především je tu chráněná "masožravka" rosnatka okrouhlolistá a z živočichů se tu vyskytuje mimo jiné  ohrožený čolek.  Odtud jsme po červené turistické značce došli k rozcestí Laštovičky a po krátké přestávce na svačinu jsme pokračovali  za občasného vykukování sluníčka  překrásnou přírodou k Ostrovu nad Oslavou, který se nám na kopci rozprostřel s dominantním kostelem uprostřed městyse. Zde jsme se zastavili v místní hospůdce na občerstvení  a zpátky  i přes zpoždění osobního vlaku  se nám podařilo přestoupit do rychlíku ve Ždáře nad Sázavou a plni zážitků se vrátili zpět do Havl.Brodu.  Našlapali jsme 12 km.

Zdena Š.                                                                                Fotky jsou zde

16. listopadu 2013 - Poslední puchýř Humpolec

Z té naší "party" se Posledního půchýře zučastnilo 8 turistů. Všichni jsem šli trasu dlouhou 14 km , která vedla z Humpolce přes Hněvkovice, hydroelektrárnu a kolem vody do Želiva. Tam bylo závěrečné razítko , malé občerstvení a nekonečná fronta na odvoz zpět do Humpolce. Tam jsme ještě stihli podívat se na město a okolí z věže místního kostela. Vystoupili jsme z vlaku ve Slavníči, abychom ještě stihli nasát atmosferu tradiční zabijačky v Herálci. Byl to opravdu vydařený den.

Jarda R.                                                                     Fotky jsou zde

9. listopadu 2013 - Lužické hory

Cestování vláčkem s Rasocháčkem

Motto : „ Kup si lístek za dvě stě, bude príma na cestě.“

V sobotu 9.listopadu v časných ranních hodinách se na vlakovém nádraží začali scházet cykloturisté . Kola však tentokrát nechali doma, až na Alenku, která přifrčela z Poděbab jako rychlík. Hodiny ukazovaly  6.45,  když vedoucí  výpravy  mohl konstatovat, že sestava pro dnešní výlet je kompletní. Po pečlivém zvážení bylo rozhodnuto, že naším vzdáleným cílem budou Lužické hory.Takže trasa po kolejích je jasná:  H.B. – Kolín – Nymburk – Mladá Boleslav – Česká Lípa – Nový Bor – Jedlová železniční zastávka.

Cesta ubíhala příjemně, někdo brebentil, někdo popíjel koňáček kamuflovaný  lahvičkou od Odolu, někdo pospával, i když jindy je rádio…Nikomu nevadilo, že začalo pršet. Láďa přece řekl, že to podjedem. A stalo se.    

Vystoupili jsme plni síly a natěšeni na  vrcholovou turistiku. Na rozhlednu Jedlová totiž vede asfaltová cesta s největším převýšením v ČR až na třetí nejvyšší vrchol  Lužických hor. Ve 12,30  už jsme se kochali pohledem na široké okolí z nadmořské výšky 774 m. Slíbená káva sice nebyla,  zato  cesta zpět rychle ubíhala. Musíme stihnout vlak v Chřibské. Stihli jsme nejen vlak, ale i segedínský guláš. Ve vláčku do Mikulášovic rychlá regenerace. Těšíme se, že pokoříme ještě jednu rozhlednu. Sluníčko nám přeje, nálada je výborná. K rozhledně Tanečnice jsme dotancovali lesní cestou  po hranicích s Německem ve čtvrt na čtyři. Viditelnost byla dobrá, Láďův výklad super. Čechy krásné, Čechy mé…  Krátký odpočinek v restauraci pod rozhlednou byl příjemný. Teplo krbových kamen, čokoláda s kopcem šlehačky, grog a pivo, razítko a rychlý start na poslední pěší úsek.  Do Mikulášovic jsme dorazili ještě za světla..Mají tady hezkou školu a nádherný kostel Sv. Mikuláše. Odborný výklad byl zakončen ukázkou hry na famózní varhany čítající přes 20000 píšťal. Vláček na znamení zastavil, do Děčína nás dopravil a výluku, kterou Láďa zatajil, jsme také zvládli. Darované řízky udělaly své, vedoucí výpravy začal sladce podřimovat. Jediný, kdo rušil, byla Miluška. Kde tu energii pořád bere? Do kopce je první, ve vlaku nespí. Šťastná to žena. Domů jsme dorazili přesně ve 24,00h přes Prahu hl.nádraží.                                                              

Bylo to fajn, Láďo díky.

Trocha faktů na závěr :     doba strávená ve vlaku – 11,5 hod.,  pěší turistika   19 km.

Mlynářovi                                                                                            Fotky jsou zde